Espaňa

Entrenamiento en Espana

Bylo to asi v době, kdy nás čekali perné týdny
přípravy na první kolo MLL na trénincích na gymplu, když jsme se rozhodli, že
nebudem trénovat doma, ale když už sme v té první lize, že vyrazíme na trenál
někam za hranice všedních dní, jak to dělají pravé prvoligové týmy. Zvolili
jsme tedy Španělsko - je tam teplo, hezké baby, neznají tam lakros (nebude
konkurence a budem konečně nejlepší!!) a hlavně tam bydlí ségra a Pepa :-).

Let a takové ty prkotiny pohodička, takže zanedlouho
jsme už stáli na pláži ve skoro základní sestavě Já, Mazut a Hortva:-).
Rozbalili jsme nádobíčko a jali se misionářskou činností oslovit dosud
lakrosově neosvícené Španěly a hlavně Španělky!

Znáte takový ten záběr z USAckých filmů, když vejde
hlavní klaďas do hlučného westernového baru a vše rázem ztichne, jdou slyšet
mouchy a všechna pozornost je upřena jen na něj?? Tak takhle jsem se cítil,
když jsme konečně vytáhli lakosky a začali si házet. Lidé, kteří leželi tak do
20 metrů od nás najednou neměli lepší práci než zcela nestydatě čumět a
pošuškávat si. Ale my vytrvali a řekli si, že dokud nebudou čumět úplně
všichni, tak nepřestaneme. Jenže ono je něco jiného házet si v Mikulově na
gymplu před kamošama než ve Španělsku před polonahýma Španělkama - takže jsme
normálně vyměkli a po 30 minutách to zabalili.

Bohužel počasí nepřálo, takže jsme se na pláž dostali
už jenom jednou - byli jsme odhodlání hrát, dokud někoho nepřesvědčíme, ať tam
založí ligu, ale jaké bylo naše zklamání, když na pláži bylo 10 starých babek,
15 ožralých turistů a my. Jedna z babek byla zvlášť odvážná a dokonce se i
zeptala co že to hrajem...evidentně slovo lakros slyšela poprvé v životě (ona se
ptala i na něco jiného, ale protože dohromady umíme španělsky jenom "no
hablo espanol" a "hachich" tak sme jí moc nerozumněli).

Jinak hra na písku má něco do sebe...vůbec to není
špatné - doporučuju!

Fotky snad nějak dám do galerie.