Havraňák 2016

Po dvou nebo třech letech letos opět vstal Havraňák jako
bájný Fénix z popela. Nevzkřísilo ho ale Blansko, nýbrž Iktočante s Bublinou,
kteří ho umístili do sportovního areálu ve Vyškově ve dnech       20 -21. 2. 2016. Klasicky samo domlouvání se na turnaj by vydalo na samostatný článek, a to vím jenom o OSTO6...u Chupacabry to bylo prý ještě zajímavější. Když jsme už po dlouhé debatě došli k nějakému
výsledku - a to sice, že pojedeme vlakem, páč je nás jak šafránu - tak se to
pár hodin před odjezdem změnilo na auto, které bude brát Peťa Mlýn, který jede
kamsi do rici, což se taky změnilo. Změnil se i celkový počet lidí, jedoucích z Mikulova
- z původních mě, Hortvy a Marie na mě, Hortvu, Marii a Azmíra, načež z toho
byli jenom já, Azmír a Hortva a nakonec jsme jeli já a Hortva. Azmír se
připojil až v Břeclavi, kde noc předtím plesoval. Celou cestu jsem žil v tom,
že nás Peťa jenom veze a že pak jde kamsi za kýmsi. I když se nás Hortva snažil
v autě přesvědčit, že Peťa bude hrát, tak jsme mu nevěřili ani prd. Je zajímavé,
jak si člověk prostě některé věci nepřipouští. To bylo skoro jak z filmu -
všichni ví, jak to dopadne, jenom vy jste za debila. Mou neotřesitelnou víru
nahlodalo až to, když si Peťa z kufru vytáhnul boty a podlomilo to, že si
vytáhnul i dres. S Azmírem jsme se unisimo otočili na Hortvu, který řekl
jenom: "Já vám to říkal." Takže za nás ten Peťa fakt hrál. Do brány se postavil
ostřílený turnajový gološ Dejváč a do pole nám přišel ještě pomoct Skippy. No...pomoct.
Holky doteď vzpomínají na Hortvův procítěný výkřik ve čtvrtém zápase - "Ty vole
Skipáku...aspoň jednu. Chyť aspoň jednu. Jednu jedinou za turnaj. Prosím." Já
žiju v přesvědčení, že jednu chytil....ale co já můžu vědět? Já si myslel,
že Peťa jede kamsi za kýmsi.

A to bylo milé děti vše. Víc nás nebylo. Hrálo se čtyři plus
gološ, takže na střídání byl jeden. Sice nic moc, ale díky za to. V neděli
dorazil Klokan, ale každý zápas, kde se objevil, jsme prohráli, takže aspoň
víme, kde je chyba :-). Měli jsme samozřejmě ještě psychickou podporu v hlediště
v podobě jednoho či dvou Skipákových dětí, manželky a prý i ségry - asi
Skipákova představa rodinné dovolené :-).

Ještě slovo k zázemí a okolí - ten areál, kde jsme v tělocvičně
hráli byl brutální. Tělocvična sice menší než v Blansku, kuželky s jednorukým
pánem tam taky nebyly, ale to byly tak všechny mínusy. V areálu bylo velké
venkovní fotbalového hřiště s tribunou, pak velké hřiště bez tribuny, pak
malé hřiště, pak asi 3 hřiště na tenis, tak šest na nohec, dvě na beach-voliš,
atletický ovál, takový ten kruh na vrhání koulí a kladivem, in-line park a pak
hlavně zimní stadion. Mezitím ještě dalších x drah na běhání a sportovišťátek
na rozličné sporty. No prostě paráda. Byli jsme se podívat na zimáku, kde hrály
normálně extraligové kluby proti sobě - akorát v kategorii přípravek. No paráda
- kluci, holci, trenéři, rozhodčí, prostě stějně jak v normálním zápase. Jediná
nevýhoda haly byla absence hospody, ale nějaký bufet byl právě na tom zimáku,
takže se to celkem dalo.

Na první match jsme chytli Tyšunky - na rozehrání parádní
zápas, holky nás šetřili, takže jsme nějakým způsobem nakonec vyhráli. Pak pískání
a následoval Fénix - myslím, že jsme je brutálně rozdrtili a to o celý jeden
gól. A že za ně hrál Roman Čech, na tom nic nemění. Tady jsem si začal říkat,
že bysme možná.... možná mohli mít problém se silnějšími týmy. A pak přišlo velké
překvápko - další match jsme už neměli! Zas až v neděli ráno. Takže bylo
13,30 hod a my neměli co dělat. Sprcha a vymýšlení programu nám zabrali tak
hodinu. Holky bohužel ještě hrály, takže jsme museli něco vymyslet sami. Peťa nakonec
kamsi za kýmsi odjel, Skipák jel dom, Dejváč se kdesi ztratil, takže jsme zbyli
jenom já, Hortva a Azmír. Po velkých bojích jsme se rozhodli, že půjdeme zkusit
saunu. Azmír si asi myslel, že si děláme srandu a až u vchodu u sauny pochopil,
že tam fakt chceme jít, takže se otočil a šel zpět do haly.

Sauna - to byl opravdu hutný zážitek. Před saunou jsme s Hortvou
zjistili, že jsme největší saunaři v širokém okolí, že jako 4x 15 minut
není problém, že to dáváme jak nic a že jsme vlastně jenom čirou náhodou
nevyhráli mistrovství světa v saunování. Po prvních patnácti minutách v 93°C
jsme se rozhodli to trošku přehodnotit ve venkovním bazénku s ledovou vodou.
Ono se těžko ale něco hodnotí, když vám zamrzne mozek a někdo vám uřeže nohy a
ruky a ještě navíc se z vás po dvou sekundách stanou princezny, takže jsme
udělali zásadní chybu a to tu, že jsme šli zpět do té ďáblovy místnůstky. Po nekonečných
třech minutách jsem chytnul takového motáka, že jakékoli množství kteréhokoli
alkoholu mu ani po kotníky nesahá. Taktak jsem vylezl ze sauny, umrznul v bazénku,
rozmrznul na schodech s parádním výhledem na koupaliště a nakonec spočinul
v odpočinkové zóně na lehátku. Hortva se přimotal asi za tři minuty s tím,
 že takového motáka ještě nezažil. Zbytek
času jsme strávili na lehátkách a pokoušeli se nezavírat oči. Ale hlavní je, že
jsme jim ukázali, dědkům, kdo jsou tu saunový bozi.

Pak pauzička v bifé už i s Azmírem, ubytování na skautské
klubovně (která byla pěkně prosím také v areálu) a výprava s holkama na
jídlo. Děvčata byla tak prosíravá, že si zamluvila stůl v jakési reštice. Nakonec
tam sedělo u okolních stolů asi třicet nebo víc lakrosáků. Jídlo parádní, ceny
oukej, pití dobré, takže vše za jedna. Od teď hledají restaurace už jenom
holky. Po jídle jsme se přesunuli do klubovny, kde se hrála jakási stolní hra a
lehce se u toho občerstvovalo. No a noc jsme zakončili / začali na didžině
(která byla nečekaně také v areálu - asi sedm metrů od klubovny). Nějaký ten
taneček, povísknutí, poplácání, popití a hurá do spacáku.

Druhý den jsme hráli zcela nečekaně už první zápas a to s Iktočante.
No ale protože přijel Klokan, tak jsme ho prohráli. Ono je to těžké, když to
sedmina týmu nikdy nehrála. Další sedmina to sice hrála, ale výsledek byl
podobný. Třetí sedmině se nechtělo moc běhat, čtvrtá sedmina se činila v bráně,
no a ty zbylé sedminy ... o těch se nemá cenu vyjadřovat :-)

Poslední zápas proběhnul s Kurekari. Projeli jsme ho
ani nevím o kolik, ale třeba o tři to určitě nebylo. S Ikto mě to ani
tolik neštvalo, ale tady jo. Na tyhle jsme měli. Nebo spíš bysme měli, kdyby....
No nakonec to dopadlo, jak to dopadlo a my se aspoň mohli jít umýt. Azmír den
předtím, když byla jenom taková lehce teplá voda, pošteloval jakési čudlíky,
měřáky a trubky a druhý den byla voda přímo vařící. Nekecám.

Kukli jsme na finále a domluvili se, že by bylo záhodno
vyrazit domů. Skončili jsme 4, holky pak 12 (schválně jestli uhádnete, kolik
tam bylo týmů). Na to kdo u nás hrál (ehm..ehm..Klokan), tak naše umístění bylo
nakonec dobré. Na to jak hrály holky, tak jejich umístění už tak dobré nebylo. Zápas
o poslední místo byl celkem vyhecovaný, mám takový pocit, že holky dokonce i
vedly. No ale nedopadlo to.

Hortva prý byl v kanadě druhý, já prý čtvrtý.

Po stránce lakrosové to tak dobrý turnaj nebyl, ale po všech ostatních to byla paráda :-)