Na skok (v) první

Jak sme byli awsome v Tučapech.

Jak nám to Červo kazil

Hned na začátek musím
říct, že úplně nejvíc nám to kazil Červo! Jo muselo to být řečeno eště před
tím, než zjistíte, jak sme to tam váleli. Bez něj by sme vyhráli určitě o
víc!!!

Cesta probíhala v
naprosté pohodě. Tadeáš se za nás zařadil hned u Mihalíků v 6 ráno přesně na
minutu a s písní na rtech sme vyjeli směr Tučapy. Celou cestu sme prozpěvovali
budovatelské písně, sluníčko nám svítilo a venkovních 21°C nás povzbudilo k
nevšedním výkonům. V Tučapech nás přivítali davy ostatních lakrosáků, kteří,
ostatně jako vždy, přijeli minimálně půl hodiny před prvním hvizdem píšťalky.
To vám bylo radostného objímání. Samozřejmě sme nemohli přehlédnout naše
kamarády z Wallowy, kteří se připravovali na hostování u nás (Kopčem) a v Tate
(naHáthí) už den předem. Na stěně jejich vyhřívaného speciálního stanu jsme
mohli vidět taktické nákresy, které prý vypilovávali až do pozdního večera.

Před prvním zápasem
jsme se v brankovišti pomodlili a za slunečného počasí a vysokých teplot sme se
jali rozsekat Blansko. Blansku nevycházelo vůbec nic, nenahráli si, přihrávky
jim padaly, střely byly tragické a tak minimálně 6 metrů kolem brány. Když se
jim ovšem zadařilo a čirou náhodou něco poslali směr branka, byla z toho
katastrofa. Červo byl díra jak kráva. Nechytal vůbec nic, v bráně jenom stál a
občas si sedl, že ho bolí prý nohy. Zato nám ostatním jak to šlo!! Milimetrové
přihrávky, geniální střely k tyčkám, bezchybné kombinace - prostě radost se na
naši hru dívat. Mě to šlo úplně nejvíc, jako pravý kapitán jsem tým podržel v
těžkých situacích a hru samotnou jsem zvládal na jedničku podtrženou, nahrávky
mi nepadali, střely střílely jedna za druhou a všechny našli svůj cíl. Pokud se
někdy někde objevil nějaký zvýšený agresivní tón, hned přiběhl Hortva a
uklidňoval celou situaci, tišil všechny strany a vůbec přispíval k celkové
pohodě na hřišti. Klokanovi ladné náběhy do akcí museli obdivovat i Blanečáci a
o jeho střele (vždy střílí vrchem) se v Tučapech povídá doteď. Po zápase se mi
svěřil Aleš, že je naprosto psychicky na dně z našeho nového obránce (Kess).
Prý se nedá obejít a když za ním dupe soupeř tak je prý bezchybný ve zvedání
míčů. Nejvíc si ovšem zahrál Tadeáš, který se rapidně zlepšil ve hře tělem a
přesnosti nahrávek a jejich příjmu také. Zaslechl jsem, že by ho měli prý
zvolit novým kapitánem a nemůžu než souhlasit. Takové rapidní zlepšení se jen
tak nevidí. Nakonec sme vyhráli rozdílem třídy 16:6.

Hned pak sme měli
dohrávku s Highlanderama. Tam to bylo to stejné, jenom Červo se zhoršoval
minutu po minutě. My jsme dřeli jak mezci, kombinovali, stříleli jak diví a on
se nám odvděčil tím, že nechytl zhola nic. No ale nakonec díky perfektnímu
útoku (a o trošku horší obraně) sme Highlandery klepli jak slepice opět
rozdílem třídy 11:2.

Pak sme zas hráli
okamžitě a to s Iktočante. Tento zápas byl náš nejpovedenější. Sil sme
měli na rozdávání (teda aspoň já jo, klidně bych nemusel střídat, po dvou
měsících marodky sem se cítil nabitý energií jak ještě nikdy), opět sme
kombinovali bezchybně a to dokonce tak, že nás občas Ikto ani neviděli jak sme
byli rychlí a draví. O Červovi snad ani nemá cenu mluvit. Teď už musí být
každému jasné, že nás opět nepodržel jako pravý gološ, ale naštěstí ty 3 střely
co na něj šly, skončily buď na tyčích, nebo ho nějak trefili. Jednou sem ho
dokonce přistihl, jak v bráně spí. Nejlíp sme hráli naše přesilovky - to
sme jim vždy nasázeli golů jak máku. A při oslabení sme ani jeden nedostali -
tak dobře sme hráli. A Ikto? Ti byli úplně trapní! Tak hrozně hrající tým sem
eště neviděl. Stáli, čuměli a my kolem nich chodili, jak kdyby se nic nedělo.
Výsledek velmi efektivní - zničili sme je rozdílem minimálně dvou tříd 13:0.

Na poslední zápas sme
dostali půl hoďky na zotavení (ale nikdo to nepotřeboval, byli sme jak na
speedu) a nastoupili proti Tate. Tady jsme se poprvé trošku zhoršili. Obrana už
nebyla tak vynikající jak zápasy předtím, ovšem útok byl stejně kvalitní a
efektivní jako předtím. Perfecto. Aspoň něco. Červo zas kazil, na co šáhnul, už
ani nemělo smysl mu nadávat. Toho chlapce budem muset jako jediného někam
prodat, jeho růžové dny u nás skončili. Takhle to dál nepůjde. Tentokrát sme
vyhráli jenom rozdílem 3 bodů a to 11:8 a Hortva se navíc na hřišti skamarádil
z jedním z Tate, s kterým si po zápase vyměnili vizitky a prý,
že se budou navštěvovat a ukazovat si nové lakrosové fígle.

Po cestě domů nikdo
neusnul, naopak sme všichni hráli slovní fotbal a strategicky a takticky
rozebírali Červovi chyby - naše sme rozebírat nemohli, páč sme žádné neudělali.

Bulo