Turnaj v Okrouhlicích
18. - 19.8.2007
(pořádal tým Šedý vlk)
I když turnaj začínal až v sobotu my
jsme dorazili už v pátek večer abychom trochu nasákli místní atmosférou. Z
Mikulova vyrazila lakros squadra ve složení: Zrzek, Takl, Skippi, Klokan a ve
druhém autě Azmir, Mazut, Kocour a má maličkost. Nevím jak druhé auto, ale my
měli jen maličké zpoždění (30 minut - technické záležitosti..prý). O cestě se
rozepisovat nebudu - pohodka. Dorazili jsme podle očekávání po 150 minutách
na místo, našli fotbalové hřiště, ale Zrzka a zbytek ne. Nečekaně se objevili
v hospodě, kam jsme se je vydali, po postavení stanu, podpořit. Místní
hostinská a hostinský - to by vydalo na samostatnou kapitolu :-) Zaslechli
jsme nějaké zvěsti, že prý druhá skupina viděla lidi, kteří chytnou do
lakrosky 10 míčků z 10, ale těmhle neopodstatněným pověrám a zvěstem jsme
nevěřili ani za mák. O to míň jsme byli schopni uvěřit, že se kdosi
rozcvičoval tím, že dával na 10 metrů břevna...to už radši uvěřím v to, že
Paroubek je hodný a milý člověk, sem si říkal. Spát se šlo brzy, ať máme síly
na zítřek.
Ráno jsme zjistili, s kým budeme mít ve
skupině čest: první zápas s "B.A.X." druhý s "Kiwi muži"
(což je prý přípravka Lily) a třetí s nám doposud neznámými "Paka".
U občerstvovacího stanu jsme potkali Otu Růžičku...velká radost zavířila naším
nevyspalým táborem. Ještě větší ovšem, když se Ota nabídl, že nám odpíská
zápas, který jsme měli pískat...což jsme samozřejmě zjistili až od něho.
Dovedete si představit, jak by to dopadlo, kdyby sme pískali my? To už bychom
se možná nikdy nepotkali :-)
Když B.A.X. zjistil, že je to náš první
zápas, přislíbil nám hrát tak, abychom nejeli hned dom..a taky tak hráli - za
což jim musíme poděkovat!!. Z prvního našeho gólu jsme se radovali ještě v
prvním poločase - vidím to naprosto jasně, jako by se to stalo teď, střela z
boku a gólman nestíhá...já jásám, Skippi jásá, všichni jásají. No nebudu sobec
a přiznám, že sem se trefil já :-) To bylo ovšem naprosto nic v porovnání se
Skippiho gólem...Skippi střílí (nebo nahrává, podle rychlosti se to poznat
nedá:-)) míč se odráží od hlavy bránícího hráče a lehkým (opravdu velmi
lehkým obloučkem) zapadá za gólmana BAXu. Skippák sklízí zasloužené slova
uznání i od protihráčů a publika!
Zápas jsme prohráli jenom 13:4.
Druhý zápas s Kiwi byl ovšem něco
naprosto jiného - tady jsme zjistili, co myslel Ota, když říkal, že lakros
většinou bolí (ještě teď cítím břicho a bok). Žádné servítky si nebrali a
vlítli na nás jak potopa...my ovšem nelenili, zabetonovali obranu a musím říct,
že tenhle zápas se mě osobně líbil nejvíc - velká výzva, velký výkon. Jediný
náš gól dal Ota. Výsledek byl příjemných 7:1.
Třetí match s Pakama - což jsou holky -
byl náš nejhorší. Nešlo nám nic, holky nás neuvěřitelně tlačili a přehrávali
snad ve všech rovinách. Výsledek sice nebyl tak hrozný (6:3), ale zápas byl naprosto
strašný. Není problém prohrát s holkama - problém je prohrát sám se sebou!
To byla naše soutěžní sobota. Pak už
jenom sprchy (velmi velmi velmi vřelá voda :-)), večeře (někteří si skočili
do Havl. Brodu), pivko na terásce a chrápat. Kocour sice silně nesouhlasil,
ale stejně jsme byli už před desátou ve stanech a většina z nás už i v tvrdém
limbu. Dostalo nás tempo, špatné výsledky, ale spíš špatná fyzička a nezvyk.
Ale příště.....
Ráno jsme vyskočili čilí a nastartovaní
na další soupeře. Tím byl tým Trilobit (zase ženy) - žádné protahovaní -
klepec 6:4 samozřejmě v náš neprospěch! Přestávečka, interview pro BAX a
poslední zápas s "Šelmičkami" - opět holky a naprosto stejný klepec
jen s výsledkem 5:3 pro holky. Snad jenom za zmínku stojí Kocourovo seznamování
s jejich útočnicí :-)....kocour asi viděl někde záběry z "destrakšn
derby" a jal se je zkusit i v realitě - holka se asi za 3 minuty zvedla
a prý v pohodě..ale to říkala jenom proto, aby vypadala tvrdá :-)
Na vyhlašování jsme nečekali, páč se vyskytli jedinci, kteří museli domů
brzo. Zrzci odjeli v pohodě, ale my jsme zjistili, že nám každou chvíli může
upadnout motor - takže cesta lážo plážo.
Turnaj byla perfektní škola života - to
bysme na tréninkách nenacvičili ani za 58 roků. Skončili jsme sice 18 z 18,
ale to se čekalo. Zázemí jako WC, sprchy, jídlo, pití bylo perfektní, takže
na tohle to svést nemůžeme :-)
Takže co jim dáme příště???????
Bulo
|
