Turnaj o burčákový džbánek 2015

Turnaj o
burčákový džbánek

Damnice
3-4.10.2015

Nadpis by měl být napsán zlatým písmem, ale ono by to šlo blbě vidět, takže to necháme
normálně černé.

Letos se to tak nějak vyvinulo do té podoby, že z Mikulova jeli tři kluci, pak se
k nim na místě připojit kluk z Olomouce a potkali jsme se tam i
s holkama z Mikulova a Brna. Takže dohromady nás tam (normálně za
Mikulov hrajících) bylo sedm - což je bomba..akorát že sme hráli za dva týmy
(nebo možná tři, fakt si nejsu jistý). Z kluků jsme tam byli já, Klokan,
Hortva a Kess - dále jsme adoptovali Dejváče (SAB) a Romana Čecha (HIG). Mělo
nás být víc, ale klasicky nikdo nedorazil, takže jsme celý turnaj hráli bez střídání.
Z holek tam byly Bublina, Drákula a Žanda.

My jsme do skupiny vyfasovali 300 Lanžhot, Bobry (mládežnický tým z Prahy) a Cyklony.
Na první zápas jsme nastoupili natěšení a připravení na brutální vítězství.
Lanžhot na nás vletěl, Regé to tam sázel jak vajca a Dejváč u nás v brance
měl po prvním poločase čisté skóre v zákrocích - ale sedm gólů
v síti. To jsem se trošku lekl, ale on se jenom rozehrával, protože pak se
vypracoval až na druhého nejlepšího brankáře turnaje! Nakonec jsme tedy utrpěli
výhru, ale dívat se na to asi dalo. Zápas z Bobry byl zajímavý v tom
směru, že jsem skoro viděl první bitku mezi spoluhráči. Kluci a holky mají tak
od osmi roků do plus mínus osmnácti, ale řvali po sobě jak tuři. Vyhecovaný
zápas  - ale jenom mezi nima. Výhra nevím o kolik, ale klukům a holkám to jednou fakt půjde, to bude mazec. Nakonec match s Cyklónama - tady panoval trochu strach, oni to sou kluci mladí, pohyblivý, mrštní...ale bylo jim to prd platné, páč jsme je přejeli 13:3. Fakt jsme hráli pěkně - člověk si až říká, jak je to možné, že na lize to tak není.
Po třech výhrách jsme tak nějak tušili, že v neděli narazíme na ty těžší
soupeře, proto jsme se jali po vzoru předsedy Matyáše slavit už od šestnácti
hodin, abychom mohli jít dřív spát. A některým se to i podařilo. Ale zpět
k předsedovi - ten dokonce svůj program překonal, protože už ve tři spal
v botech na karimatce a přes pravou ruku měl namotaný spacák. Nakonec
ovšem vstal jak Fénix z popela a večer valil druhý poločas.

Teď k věci, která nás provázela celým turnajem - a to byla kosa. Lidi dobří,
byla taková kláda, že i Klokanova kláda...co to melu. Prostě byla zima jak cyp.
Vylezeš z auta - kosa. Převlíkáš se - kosa jak sviňa. Hraješ - dokuď se
hýbeš, tak celkem dobré, ale stejně kosička. Poločas - zimou ti cvakají zuby.
Převlíkáš se do suchého - a zjistíš, že je z tebe holka (kromě Klokana).
Bylo prostě hnusně, škaredě, zataženo a celkově to počasově stálo za prd.
Myslím, že v neděli vylezlo asi na šest minut slunko, ale to jenom aby nás
naštvalo.

Večer tedy sedánek a dýchánek v klasickém stylu, kromě toho, že na začátku nám byla zima. Pak už ne. Výsledky? Klokana chce každá a on je fakt chudák, navíc se musí
připravovat na kruhový trénink, Hortva sváří jako jeho starší bratr, ovšem
takového mistrovství jako Červo ještě nedosáhnul, Roman má rád burinu a Dejváč
se vnitřně udržuje. Jenom Kess to vyhrál, vzal sebe i pantofel a jel domů. Účet
se psal na papír na ledničku a i když to byl pořádný kus papíru, tak se musel
ještě jeden přidělat na mikrovlnku. Myslím, že pán s paníma v bufetu
si ještě teď mnou ruce a tahají z Adise další termín, kdy by se tam mohlo
pořádat něco podobného. Jenom El Prezidente Matyáš si asi při vzpomínce na účet
trhá jeho bujné vlasy.

Rána jsou klasicky těžká - je jenom krása dívat se, pro koho jsou ještě těžší. Samozřejmě že jsme hráli první zápas a to s Ikto. Nastoupit se mělo o půl deváté, ale
ještě pár minut před devátou jsme na hřišti křepčili sami. Asi deset sekund
před devátou se objevilo pár holešováků a sprintující Dilgo v brankářské -
Adis totiž řekl, že pokud nastoupí do 9, tak to nebude kontumovat, jinak jo. Hra
pěkná relativně, žádné bitky, osekávanice nebo tak něco a na konci dokonce
výhra. Pokud se nepletu, tak poprvé za celou naši lakrosovou karieru. Nakonec to
dopadlo 10:7.

Pak snad tři hodiny pauza, kdy jsme tak různě mrzli, jedli, spali a mrzli. Další soupeř byli
Klokani. Byli v celkem silné sestavě, navíc hostovali dva borci z Gusána
nebo z kama, ale zas na druhou stranu tam byli kluci z Kurekari :-). Zápas
parádní, vedení se přelévalo z jedné na druhou stranu. V poločase jsme
myslím vedli, ale nakonec jsme to projeli o jeden, 6:7. Opět takřka
bezkontaktní zápas v přátelské atmosféře.

Po zápase pro změnu dvě hodiny pauza (nebo možná zas tři) a následovali Lily. Fakt jsem se netěšil a nebyl jsem sám. Dívali jsme se, jak hráli s Ikto a asi je to
i bolelo. I pár nehezkých slov padlo - jako třeba plantážníci, sukulenti atd. Když
třeba jakýsi holešovák křepčil na brankovišti, tak dostal loket do zad, hlavy,
nohou nebo kamkoli a když se ohradil, řekl mu Aleš: "na brankovišti nemáš co
dělat vole" Sice takový slabý příklad, ale asi jediný zveřejnitelný. Třeba Hrochova
závěrečná řeč k Alešovi by byla v televizi reprezentována asi jen dlouhým
písknutím, občas přerušeným spojkou. No prostě zajímavý match, který nakonec
skončil remízou. Oddalovat se to už víc nedalo, takže jsme nastoupili. Když se
po první minutě nikdo nekoupal v krvi, tak jsem byl překvapený. Když jsme
po pěti minutách vedli o tři, tak jsem byl velmi překvapený a když jsme první
poločas vyhráli snad o půlku, tak jsem nevěřil vlastním očím a se mnou všichni
diváci. Nejvíc se napracoval třetí rozhodčí, kterého jsem na půl ucha slyšel
opakovat stav každou půlminutu a ujišťovat lidi, že fakt vede OSTOHIG (což byl
název našeho týmu). Nakonec nikdo neumřel, nevykrvácel, neměl nic zlomeného,
nikoho nezprasil, s nikým se nedohádal, nepobil, neřval na nikoho - no prostě
úplně jiný zápas než jsem čekal. Snad jediné, co jsem čekal a co se mi
potvrdilo, bylo, že Pepíček nemá problém s tím projít přes tři a více lidí
a vůbec nekličkovat - problém mají ti lidé, kteří neví, kam se přesně od něj
odrazí. Nakonec výhra 12:5, na což jsem čuměl jak splešťule blátivá. A díky
příznivým výsledkům ostatních zápasů jsme hned věděli, že letos jsme jim všem
dali na prdel a konečně vyhráli!

Pak sprcha a předávání. Dostali jsme na rok krásný pohár, jakousi flašku a valili domů.

Díky všem co jeli a za rok na obhajobě!